Piráti na vlnách

Pokud jde o rockovou muziku, byla šedesátá léta zlatou érou. Regulemi sešněrovaný rozhlasový trh ve Velké Británii to ale okázale ignoroval, a tak mohli tamní posluchači svou oblíbenou muziku poslouchat jen dvě hodiny týdně na vlnách veřejnoprávní BBC. Pak se však objevilo Radio Rock, které tuhle nebezpečnou hudbu šířilo 24 hodin denně a přísná nařízení obcházelo jednoduchým trikem – vysíláním z lodi plující Severním moře těsně za hranicemi britských teritoriálních vod, což byla výjimka, na kterou byli i vynalézaví zákonodárci krátcí. Posádku nejzábavnějšího plavidla v dějinách poznáváme společně s teenagerem Carlem, kterého po vyhození ze školy poslala svérázná matka na převýchovu k jeho kmotrovi Quentinovi (Bill Nighy), jenž pirátskému rádiu šéfuje. Carla čeká drsná životní lekce, vedená těmi nejlepšími pedagogy – americkým hudebním fanatikem přezdívaným The Count (Philip Seymour Hoffman), krutě zábavným moderátorem Davem (Nick Frost), playboyem na plný úvazek Gavinem (Rhys Ifans) a dalšími rozhlasáky, kteří jsou všechno, jen ne normální. Miluje je celá Británie s výjimkou ministra zodpovědného za rozhlasové vysílání (Kenneth Branagh). Ten je schopen čehokoliv, jen aby tyhle kacíře umlčel. Rocková lavina se ale zastavit nedá. „Příslušníci naší generace mají stejnou zkušenost. Po nocích jsme pod polštářem poslouchali úžasnou muziku, která se jinde slyšet nedala, a z obýváku na nás řvali rodiče, ať ten kravál vypneme. Kvůli určitému puncu ilegality jsme do ní byli možná o to víc zažraní,“ vzpomíná Curtis, který se na tenhle pubescentní prožitek rozhodl navléct příběh, který stojí a padá s otázkou: „Co všechno se může přihodit na lodi plné bláznů, kteří jsou na ní dobrovolně uvěznění 24 hodin denně?“ Odpovědí je smršť zábavných scén, kterým dávají šťávu neuvěřitelná ega jejich protagonistů. Zatímco Láska nebeská byla především pro nenaprativelné romantiky, tenhle film je pro všechny, kdo mají rádi muziku, trochu nebezpečí, vítr ve vlasech a špetičku nezávazného sexu.